Jane Austen - Pride and Prejudice

Jsem špatný bloger a měla bych se cítit špatně. To by ovšem vyžadovalo nějaké svědomí, a v tom bohužel nejsem moc dobrá, takže nic nebude.

Po několika měsících se opět hlásím do éteru (jakože do rozhlasu, ne do kapesníku napuštěného éterem, i když ten by taky bodnul, když už jsme u toho). Tofužel (vegetariánské bohužel, smiřte se s tím) jsem byla indisponována z akademických důvodů, ale začíná mi zkouškové, a tak teď budu mít plno volného času, protože budu velmi prokrastinovat. Aby toho na vás pro začátek nebylo moc, dáme si klasiku, kterou už každý četl jako povinnou četbu, takže se nic nového nedozvíte.

V malém domečku v Netherfieldu žije pět sester - po otci příčetná Elizabeth, trošku méně příčetná (ale dobrosrdečná) Jane, mladá a ovlivnitelná Kitty, po matce zahořklá Mary a úplná dylina Lydia. Do jejich města přijíždí všemi oblíbený pan Bingley se svými sestrami, které nudou neví kým, by ještě mohly pohrdat, a panem Darcym, který je od pohledu příjemný asi jako hřebík v oku. Jane a Bingley zaplanou velkou láskou, zatímco Elizabeth a Darcy zaplanou velkou averzí. Darcy ale není úplný trotl jako všichni ostatní, a všimne si, že Elizabeth možná není tak krásná, jako Jane, ale taky není tak blbá. Ovšem aby ten název knihy dával smysl, tak se tady nutně musíme dostat aspoň k jedné jeho části - předsudek. Když se celé městečko dozví, jak Darcy připravil o velké dědictví chudáčka mladého vojína Wickhama, má u Elizabeth šanci zhruba na úrovni -9000. A aby dávala smysl i ta druhá část názvu (pýcha, která má ve staré angličtině úplně jiný význam, takže bychom té knížce v dnešním době spíš říkal Hrdost a pomluvy), Darcy se nebude obtěžovat někomu něco vysvětlovat, protože haters gonna hate. Darcy out.
Pak tam je taková strašně funny scéna, kdy Elizabeth žádá o ruku její bratranec a ona ho odmítne a on se projeví jako úplné šovinistické prasátečko, které nerespektuje její názor a odmítá ji brát vážně, ale nakonec to dobře dopadne a on si vezme její kámošku. Prostě maloměšťáci.
Druhá půlka knihy je tak trochu ve stylu "ve skutečnosti nic z první části knihy není pravda", že jo. Je tam aférka s Wickhamem a Darcyho sestrou, je tam aférka s Wickhamem a Elizabethinou sestrou, nakonec všechno dobře dopadne a všichni se vezmou.

Jane Austen je stvořitelka mnoha silných hrdinek a oblíbená spisovatelka Toma Hiddlestona, kdybyste to nevěděli. Legenda říká, že když se postavíte před zrcadlo a vyslovíte Wickham třikrát za sebou, objeví se u vás v koupelně Tom Hiddlestone a omluví se za všechno, co ten chlápek v knize provedl. Nekecám. V dnešní době už ale kniha nebude mít takový revoluční efekt, protože pozice žen ve společnosti je trochu někde jinde. Ovšem pořád tam najdeme ohledy, ve kterých se naše pozice nezměnila, a to je dost smutné, protože ta knížka je 202 let stará, kristepane. Můžete to brát i jako exkurzi do minulosti, abyste si uvědomily, co všechno máte díky feminismu, až zase budete někdy říkat, že feminismus nepotřebujete.

Z edice "mluvím o něčem, o čem nic nevím, protože kdybych si o tom aspoň něco našla na internetu, tak vím, že tohle není podstata feminismu, a zároveň si neuvědomuju, že jen díky feminismu můžu říkat tenhle svůj názor nahlas". Amen.

U těch rozdílů "tehdy a teď" ještě zůstaneme. V celé knize budete stokrát číst popisy toho, co ti lidi celý den dělají. A víte, co to je? Nic. Absolutně nic. Ráno vstanou, nasnídají se a jdou na procházku. Napíšou pár dopisů o tom, jaké jsou nejnovější drby, zajdou k sousedům na čaj, uspořádají společnou večeři pro sousedy, o víkendu si zajdou na ples. To je všechno. Někde je tam naznačené, že se snad dívky učí jazyky, kresbu nebo hru na klavír, ale co budou dělat ten zbytek života, až se to naučí? Ví to někdo? Docela by mě to zajímalo.

Hlavní postavy jsou hlavními postavami z docela legračního důvodu - jako jediní se nechovají jako úplní kreténi, ale jako decentní lidské bytosti. To byl v té době asi tak velký úspěch, že o nich někdo napsal knihu. Gratulki, nejste dyliny. V průběhu čtení nejspíš několikrát chytnete rapla kvůli tomu, jak jsou všichni ostatní strašně debilní, takže dejte pozor, aby kolem vás nebyly křehké předměty. Mě osobně nejvíc stoupnul tlak při námluvách pana Collinse, který absolutně popíral kompetenci Elizabeth rozhodnout se, jestli si ho vezme nebo ne. Ne znamená ne, konec diskuze. Lady de Bourgh a Miss Bingley taky nejsou nejsympatičtější osoby pod sluncem, o pár století dřív by nejspíš v půlce příběhu musely odletět na koštěti, aby je nedostala inkvizice.

Světlo svíček je perfektní pro vánoční atmosféru, ale tragéd, když chcete fotit. 

Knížku jsem četla v originále, protože proč ne, když studuju angličtinu. Po prvních pár stránkách jsem děkovala Amazonu, že do Kindlu zabudoval offline výkladový slovník, protože angličtina té doby se podobá moderní angličtině asi jako Babišova čeština standardní češtině. Tím vás rozhodně nechci odradit od původního znění, protože vaše angličtina po přečtení Pride and Prejudice stoupne asi o tisíc levelů, ale určitě volte spíše dvojjazyčné vydání nebo si předem zkontrolujte, jestli má i vaše čtečka offline slovník.

Pokud budete mít štěstí, uslyšíte ode mě ještě do konce roku, ale moc bych na to nespoléhala, protože často kecám. Ale co můžu slíbit je článek o mojí Reading Challenge, ve kterém jsem pohořela stejně, jako ve zbytku svého života, a článek o mých předsevzetích. Anebo ne, co já vím, třeba zase kecám.