Od určitého věku mám Nový Rok mnohem radši, než Vánoce. Úplně neumím říct přesně, kdy tenhle přelom nastal, ale určitě to nebylo v okamžiku, kdy jsem se mohla jít na Silvestra ožrat, protože já jsem víla a víly takové věci nedělají. Prostě mi to přijde takové spirituálnější, člověk zhodnocuje, co zase minulý rok posral, a dostává šanci na nový začátek. A taky je to jeden z mála dnů, kdy fakt vypnu a nic nedělám, neučím se, nepracuju, jen žeru jednohubky a chipsy a necítím se provinile, protože dieta začíná až 1. ledna a to je až za pár hodin.
Každopádně si vždycky dám pár předsevzetí. Ještě před pár lety to byl puberťácký evergreen "neotěhotním", pak to přešlo v "odmaturuju", a teď to je něco jako "nenechám se zase vyhodit ze školy". Kupodivu jsem si nikdy nedávala předsevzetí, že zhubnu a přestanu kouřit. Možná proto, že nekouřím, ale to mě neomlouvá, stejně bych se měla snažit přestat.
No tak se podívejte, co jsem si zas navymýšlela a budu se za to celý rok nesnášet:
1.) Lepší time management, nebo aspoň nějaký
Možná jste si všimli, ale moje příspěvky na blogu mají kadenci asi jako americký kulomet po lehkém dešti. Skoro žádnou, pokud do mě pořádně nepraštíte. Je to tím, že jsem si sice vymyslela jakýsi denní rámec toho, co mám během dne splnil a stihnout, ale čas mimo něj je úplný bordel. Opravdu na konci dne neumím pořádně říct, co jsem dělala mimo těch pár hodin ve škole. Pokud tedy chci udělat něco navíc, vyžaduje to usilovné přemýšlení, jak to udělat a nepřijít o svou každodenní pohodu, ve které nemusím nikam spěchat a na kterou už jsem si zvykla. Začala jsem se tím zabývat už před pár týdny a vzpomněla jsem si na nějaký dokument o ekologickém whatever, který jsem vlastně ani neviděla, ale ten chlápek tvrdil, že stačí změnit nebo nahradit své drobné každodenní návyky lepšími. Už jsem se naučila v MHD číst, místo poslouchání hudby a čumění z okna, už jsem se naučila psát články na nudných přednáškách, které nemusím aktivně poslouchat, už jsem se naučila místo Pinterestu, WeHeartIt a Tumblru otvírat produktivnější stránky, ale pořád mám pocit, že bych toho mohla stíhat víc.
2.) Naučím se vařit (aspoň jedno nové jídlo)
Cítím se fakt blbě za to, že si nechávám vyvařovat mým přítelem a sama umím tak maximálně palačinky. Feminismus stranou: pokud se někdy ocitnu závislá sama na sobě, nespasí mě to, že jsem se vyhnula typicky ženské roli, že jsem odmítla tzv. "zůstat v kuchyni, tam kde patřím", ale úplně obyčejně zdechnu hlady. Gender nemá nic společného se samostatností. A taky mě už nebaví žrát palačinky, když doma není nic jiného k jídlu.
Palačinka s marmeládou, palačinka s tvarohem, palačinka s Nutellou, palačinka se špenátem, palačinka se sýrem, ...
3.) Napíšu povídku
Kdysi jsem psala docela obstojně a dokonce mě to bavilo, ale pak se v mojí hlavě něco pokazilo a přestala jsem. Je to ovšem pouze jedna z mnoha věcí, která šla v posledních pár letech mojeho života do kytek, a nejhorší na tom je, že už se ani nemůžu vymlouvat na pubertu. Na to už jsem moc stará, aby má životní rozhodnutí řídily hormony. Patřím do šrotu, no a co. Ale jelikož se začínám pomalu dávat znovu dohromady, tak je tohle další věc, kterou bych chtěla obnovit. Někde vzadu v hlavě to pořád je, psát se nezapomíná. Jako ježdění na kole. Nebo to jak vás na letním táboře v druhé třídě prznil instruktor vyrábění peněženek.
4.) Naučím se německy
Sice jsem na gymplu měla osm let němčiny, ale nenechte se zmást - neumím si říct ani o rohlík. Další bod předsevzetí, kde bych zdechla hlady. Tady vidíte, že to jsou opravdu důležité změny, které musím provést v zájmu zachování vlastní existence. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu, což je
5.) Začnu běhat
Protože viděli jste Scorch Trials? Pokud člověk neumí běhat, sežerou ho zombíci. To nemůžu riskovat.
6.) A taky začnu provozovat pěší turistiku
Ha ha. Tak jsme se zasmáli a jdeme dál.
7.) Znovu najdu svou vnitřní nirvánu
Musím podotknout, že tu už jsem jednou skoro měla, ale bohužel se pohybuju v prostředí bohatém na idioty. Jsou jako azbest ve střeše, snažíte se to vyrubat, ale stejně vás pomalu tráví. Na druhou stranu mám z tohohle roku docela slušnou karmu (za týden na táboře pro autistické děti to musí být aspoň 9000 věrnostních bodů), takže mám dobrý pocit, že by to tentokrát mohlo vyjít. A když to nevyjde s nirvánou, zkusím Sílu a bude ze mě Jedi, a Ginger s lightsaberem, to bude teprve drsné.
Co se týče Reading Challenge 2016, tak to asi těžko. Moje Reading Challenge 2015 dopadla tak bídně, že vám ji radši ani nebudu ukazovat, protože bych vás pak musela zabít. Jakože jo, na jednu stranu mě to donutilo přečíst knížky, které mám na to-read listu snad věčnost, ale na druhou stranu mě to dost svazovalo, a to jako me no gusta. Ale kdyby vás to někoho zajímalo, šernu jich sem pár, protože tohle má být blog o knížkách, tak se musím aspoň občas snažit držet se tématu.
No a to je asi tak všechno, co můžu říct o válce ve Vietnamu.
Řekla jsem to hezky, řekla jsem to všechno.
A vy si neustřelte prsty římskou svící.
Šťastnej a veselej.
Aj... 2) mám tak trochu stejnou. S přítelem sme se zatím nesestěhovali, ale i když sme u nás nebo u nich a nikdo není doma nebo není jídlo, tak vždycky vaří přítel, protože já vařit odmítám - ani to neumím. Upřímně si myslím že kromě těstovin s kečupem a párkem, ham and aggsu a pár dalších rychlovek ani nic neumím.
OdpovědětVymazatse 4) hodně zdarů - osobně němčinu nesnáším. na strední jsem ji měla dva roky a prolezla jsem jen díky tomu že jsem řekla že z ní nebudu maturovat (a krátkým sukním a výstřihům - občas je fajn mít učitele).
5) dává smysl...ale mě to stejně běhat nedonutí..:D Ale jako vážně to zní rozumně..
a to je tak všechno... teda s těmi výzvami - osobně mám problém že jakmile něco "musím" tak se zaseknu a už z principu tu věc odmítám. A tentýž problém mám s výzvami...
Hodně štěstí v novém roce..:)
Tak bod číslo pět mě dostal. Svatá pravda :-D
OdpovědětVymazatPíšeš fakt poutavě :) Piš častěji! :D Tohle ber jako takové malé imaginární praštění a já doufám, že se ta kadence zase zvýší :)
OdpovědětVymazat