Sebastian Rainer - Mysterium tremendum

Faktem je, že netuším, jestli je Sebastian Rainer pseudonym, nebo se tak opravdu autor jmenuje.

Tuhle recenzi píšu už potřetí. Když jsem totiž knihu dočetla, měla jsem v sobě plno pocitů, které jsem nebyla schopna slušně pojmenovat nebo uchopit. Nejdřív mi ta recenze přišla trochu tvrdá, pak trochu sprostá, potom naprosto zmatená, a tak jsem mazala a mazala. Teď už to snad konečně půjde, protože jsem si uvědomila jednu věc - Mysterium je juvenilie. Na ty se prostě recenze nepíšou. Nebylo by to fér. Takže jsem se nakonec rozhodla napsat něco mezi článkem, komentářem a nekrologem.

Příběh sám o sobě není špatný. Máme tady psychedelického umělce, který se rozhodne žít heslem YOLO, jeho přítelkyni, která nechce žít YOLO, a jeho kamaráda, který chce žít s umělcovou přítelkyní. Když náš umělec přejede hlavu nějaké holce, najednou se ho snaží celá vesnice zabít, ale jeho z toho políbí múza a začne tvořit své životní dílo. Všichni budou trpět, ale vy si to náramně užijete.

Prý že Sebastian Rainer. Fotka z doby, kdy očividně frčely nagelované vlasy. 

Příběh jsem si rozdělila na tři části - hon na umělce, která zabírá tak 75% knihy a je celkem dobrá, hon umělce na ostatní, což je tak těch 20% a je celkem divná, a konec, který je úplně špatně. Vysvětlím.

Autor ve své reklamní kampani slibuje nějakou podobnost se Stephenem Kingem, a v první části příběhu se mu to i chvílemi daří. V jiných chvílích jsem však měla pocit, že to psal někdo školou povinný jako domácí úkol. Prostě občas autor naprosto jasně věděl, co chce napsat a užíval si to (a to si pak užívá i čtenář), a někdy tak úplně ne, ale napsat to musel, protože jinak by ta knížka nedávala smysl, a je to v tom textu znát. Je to škoda, stačilo by těm nepovedeným částem dát druhé, třetí čtení a pár přepisů a celý dojem z knihy mohl dopadnout úplně jinak. Takhle se člověk zmítá mezi naprosto kvalitativně nevyváženými kapitolami a dostává mořskou nemoc. Není nic neobvyklého, že autor některé části přepisuje tak dlouho, až se té původní verzi vůbec nepodobají, ale je to nutné. Budu citovat autorku, jejíž jméno jsem už dávno zapomněla, ale "první verze se hážou psům".

Druhá část začíná neznámo kde, a to mě irituje. Najednou se postavy chovají jinak, což by bylo fajn, protože nějaký ten charakterový vývoj je vždycky na místě, ale na konci se dozvíte, že jste se radovali zbytečně. Všechno je náhle strašně rychlé a divné a jiné, nejste si jistí, co se stalo a kam to povede. Tahle část by potřebovala trochu víc rozpracovat a strukturalizovat, protože pochybuju, že autorovým záměrem bylo, aby se čtenář přeskakoval stránky ve snaze zjistit, jestli mu nezapomněli do knihy svázat pár stránek. Na druhou stranu, moc se mi líbily ty snové části a mysteriózní konec. Kdyby se toho autor držel, tak by to bylo fajn, ale pak přichází...

Konec. Ten mě naštval jako čtenáře i jako pomyslného kritika. Pokud nechcete spoiler, tak nečtěte dál, ale já to říct musím. Tohle se prostě nedělá, a to hned ze dvou důvodů - zaprvé to není fér ke čtenářům, protože takové konce ve stylu "a pak se probudil" mi vždycky přijdou odbyté. Pak se jako čtenář cítím podvedena o nějakou hlubší pointu a mám pocit, že mě autor tak trochu odrbal, protože se mu už nechtělo nic lepšího vymýšlet. A za druhé se tenhle tah považuje v kreativním psaní za hrubou chybu. Ve snu totiž realita funguje úplně jinak, nelogicky, bez přirozených kauzalit. Takže autor by si mohl do příběhu nasekat plno chyb, a pak prostě napsat "ne kecám, byl to jen sen", aby to nemusel opravovat. Tohle je prostě odpouštěno jen surrealistům. Reklama sice tvrdí, že se autor inspiruje Ladislavem Klímou, ale musíme si uvědomit, že on byl filozof zabývající se solipsismem, což má svým stylem k surrealismu velmi blízko, a proto si to mohl dovolit. Neříkám, že by za to měl jít autor do vězení, ale já osobně to nevidím ráda a jako čtenáři mi to vadí.

Budu opakovat to, co jsem říkala na začátku - ten příběh opravdu není špatný, ALE rozmělňuje se a ztrácí ve špatném psaní. Tím samozřejmě nechci říct, že by autor byl špatný spisovatel, to absolutně ne. Co mu ale chybí je trpělivost a trochu té "vypsanosti". Možná kdyby ten čas a energii, co vložil do reklamy (a vy víte o čem mluvím, protože se ta mostr kampaň nedá přehlédnout), raději věnoval samotnému textu, tak bych byla spokojenější. Nepochybuju, že z něj za pár let vyleze skvělá kniha, ale mezi Mysteriem tremendem a skvělou knihou bude potřeba ještě hodně práce. Teď to není špatné, ale ještě si chvíli počkáme, než to bude opravdu dobré. A já se na to těším a tu knihu si pravděpodobně koupím (nevím, možná, uvidíme). Čichám potenciál a jdu za stopou.


Výkřik do prázdna na závěr:
Více mysteriózních thrillerů z českého prostředí prosím!