Co se děje a proč se nic neděje

Cítím nějakou podivnou povinnost vám vysvětlit, proč moje články najednou ustaly. Možná vám do toho ani nic není, ale třeba i trochu jo.

V posledních týdnech to není žádná sláva. Jelikož jsem skončila se školou, která mě nebavila a nenaplňovala mě (spíše jsem já nenaplňovala kredity, takže mě vyhodili), tak se už od ledna učím na přijímačky na jiný obor. Myslela jsem si, že budu mít hromadu času, protože na rozdíl od ostatních, co se tento rok někam hlásí, nedělám maturitu. Jenže hlásit se z chemie na psychologii není úplně hladký přechod a navíc jsem tak trochu nervák, který má pocit, že pokud se nenaučí každou knížku z doporučené četby nazpaměť, ani mě nenechají zaplatit přihlášku. Nesmějte se, nikdy jsem nikam nedělala přijímačky, nevím jak to chodí. Poslední měsíce mi protekly pod rukama, ani si je nepamatuju, protože je každý můj den žalostně stejný - vstávám když ostatní odchází do práce, uvařím si čaj, sednu si ke knížce a do desíti večer se odtama nehnu. Čtrnáct hodin v hajzlu a já jdu spát s bolavými zády.

Nemyslete si, že jsem přestala číst. No dobře, trochu jo, ale ne úplně. Dlužím vám článeček o Mrtvé zóně a Vejce a já, ke kterým brzo přibude dluh za Revivera. Moje myšlenky jsou ovšem tak roztěkané, že nejsem schopna napsat nic, co by se netýkalo vývojové psychologie, pedagogiky nebo nauky o logice. Můžu vám udělat článek o učebnicích, ze kterých jsem se učila. Natruc si je házím do přečtených i na GR, když už mi to bere tolik času a energie. Bylo by škoda toho nevyužít.

Doufám, že vy to máte pestrobarevnější. Žijte blaze a nechť jsou všechny bytosti šťastny. Já se jdu snažit neoběsit na šňůrce od tepláků zatímco si budu předříkávat druhy Aristotelovy argumentace.

Howgh.