Stephen King - O psaní

Já to říkala, že pauzu v trilogii Města vyplním Kingem.

Pink for King *infantilní chechot*

Měla bych něco říct na úvod, ale jelikož jsem největší milovník Kinga pod sluncem, tak by to bylo krajně neobjektivní. Co k tomu dodat. Snad že je mým životním cílem přečíst všechny jeho knihy, takže bych k těmhle memoárům stejně jednou došla? Nebo že to bylo to nejlepší, co jsem o kreativním psaní četla? Ale no tak, vy víte, že to stejně nechcete poslouchat.

Kniha v podstatě nemá žádný děj. Je rozdělena na dvě části, ale já z toho zase udělám části tři - historky z dětství, jak Štefa ke psaní přišel a rady ptáka Loskutáka.

Historky z dětství jsou bomba. Z velké části to jsou hodně krátké příběhy, na půl stránky, maximálně na jednu a půl. Smála jsem se jako idiot a skoro každou jsem chtěla převyprávět rodince, ale z mojí pusy už to nemělo tu jiskru, takže jsem si všechno začala syslit pro sebe. Fascinuje mě, s jakým humorem dokáže mluvit o všech možných zážitcích, i těch negativních. Přesně takhle bych chtěla vnímat svůj život - jako jednu velkou komedii.

Jak Štefa ke psaní přišel už je trochu vážnější, ale pořád se to snaží ladit do takového ironického tónu. Popisuje svoje pisatelské začátky, které nikdy nejsou lehké, až po první velké úspěchy. Je zajímavé sledovat, jak se taková kariéra může vyvíjet, obzvlášť plánujete-li vydat se stejnou cestou. Myslím, že tuhle část - možná celou knihu - psal King hlavně proto, aby ostatní nemuseli dělat stejné chyby, když už je někdo udělal. Hlavně se soustředí na ten přechod mezi civilním zaměstnání a skokem do neznáma, kde se buď chytnete jako autor z povolání, nebo nikdy nepřestanete padat.

Poslední část se čte trochu ztěžka, protože se v ní King snaží nastínit aspoň nějaký náznak lekce gramatiky a slohu. Po veselých historkách je to dopad na beton, ale musím uznat, že zábavnější to snad ani být nemůže. Přece jenom, je to jazykověda. Nevím, jak jinak bych to ještě vylepšila, trochu nuda to bude vždycky. Vybral to nejpodstatnější a ukázal, jak se to fakt nedělá. Na to, jak se to dělá, si pak každý musí přijít sám. Jinak by všichni psali stejně, žejo.
Celou dobu jsem měla pocit, že ke mě promlouvá hodný strýček, který mi chce opravdu poradit, místo aby se povyšoval, že on je ten velký úspěšný autor, zatímco já jsem nic. Myslím, že si sám uvědomuje, jak velkou roli v jeho kariéře sehrálo štěstí a tvrdá práce, než talent. Což ostatně dokazují tisíce zamítavých dopisů, které mu za život přišly.
Taky se tam objeví pár tipů a triků na produktivnější tvorbu, ale s mnoha věcmi jsem tam nesouhlasila. Kde by měl člověk psát a za jakých podmínek je asi příliš subjektivní, než aby mi v tom někdo radil, ale pokud nemůžete to své plodné prostředí najít, Štefa vám pomůže.

Na konci je krátká část, spíše epilog, o nepříjemnosti, která se Kingovi stala v průběhu psaní O psaní. Nebudu vás napínat, srazil ho náklaďák. Tohle je asi spíš pro ty, kteří o kariéře spisovatele opravdu uvažují, protože se dostává do hlubších úvah o tom, proč se po tomhle ke psaní vrátil, i když mu to působilo velké bolesti. Je to zajímavý příběh sám o sobě, ale z celého konceptu knihy trochu vystupuje, takže jsem se rozhodla vnímat jen to poselství.

Ani nevím, proč se k téhle knize dostávám až teď. Možná jsem se bála, že zjistím, že všechno dělám špatně, nebo že na psaní nemám dost talentu a odhodlání. Možná jsem dala na špatnou zkušenost se všemi ostatními příručkami o psaní, které vám neřeknou vlastně vůbec nic. No, asi bych měla méně odsuzovat a více číst.
Každopádně, mám u téhle knihy velmi smíšené pocity - respektive, nemám z ní žádné pocity! Nechápu, jak se to stalo, ale opravdu na ni nemám žádný vyhraněný názor. Byly tam věci, u kterých jsem nadšeně přikyvovala, a taky některé, u kterých jsem si nebyla jistá, jestli s nimi úplně souhlasím. Četlo se to skvěle, ale co se mi od Kinga nečte skvěle? Nechci zastírat, že jsem z toho pochytila více než příliš užitečných rad, a co už jsem znala, u toho jsem si aspoň potvrdila, že to dělám správně. Asi to celé spíš beru jako vytištěnou besedu s oblíbeným autorem, než klasickou knihu. Ale Štefík stejně dostane pět hvězdiček na GoodReads.