Peter May - Pán ohně

Moje cesta k této knížce je vlastně docela vtipná. Koupila jsem si ji, protože se mi líbila. To je vše. Prostě se mi líbila ta obálka. Možná jsem si mezi regálem a pokladnou ještě stačila přečíst, že to bude thriller, ale zvítězil můj estetický požitek. Co nejhoršího se mohlo stát? Koupila bych si knihu, která je třeba o ničem, ale vypadá krásně v knihovně. To je jako s hranolkama - i když jsou špatné, jste na tom pořád líp než bez nich. Naštěstí mou kreditku ten den vedla ruka boží, protože Pán ohně je nejen krásná, ale taky chytrá holka.

Do Pekingu rozžhaveného víc, než pánevní dno Anastázie Steelové, přijíždí americká patoložka Margaret Campbellová, která nemá o Čínu a její lid naprosto žádný zájem, což jí dřív nebo později dají dost sežrat. Nedobrovolně se dává dohromady s mladým a ošklivým detektivem Li, aby vyřešili případ sebeupálení, která se v Číně dějí častěji, než je autor ochotný přiznat. Samozřejmě to není sebeupálení, ale obrovská konspirace farmaceutického konglomerátu, což je všem jasné už na začátku, ale na vysvětlení si počkáme až na konec.

Postava Margaret Campbellové by mohla být trochu promakanější, ale jinak je pro knihu naprosto klíčová. Je to taková ta vysvětlovací postava, na které je demonstrován střet čínské a americké kultury. Ona je ta, která potřebuje neustálou osvětu ohledně jejich mentality, a ona je ta, která neustále naráží na nepřekonatelné kulturní rozdíly dvou zemí, jež si obě myslí, že jsou středem světa. Na vlastní kůži by to mohlo být nepříjemné, ale takhle se můžete dívat z povzdálí, nechat se osvětlovat a multikulturně obohacovat, a to z bezpečí vlastního domova. Přestože se v téhle celé kaši kolem trochu ztrácel samotný případ, tak mě to absolutně bavilo. Dokonce mě to donutilo najít si na Wikipedii čínskou kulturní revoluci. Vypadá to, že to byla sranda, asi si o tom ještě něco přečtu.

"Nesmíte dávat průchod tomu americkému zlozvyku, doktorko Campbellová. Netoleranci vůči jiným myšlenkám. Lidé by měli být pragmatičtí. V mládí jsem byl horlivým marxistou. Řekl bych, že teď se ze mě stal liberál. Všichni se vyvíjíme."

"Neřekl někdo kdysi, že kdo není ve dvaceti marxista, nemá srdce, a kdo není v šedesáti konzervativec, nemá mozek?"

Vždycky naprosto obdivuju integraci informací do příběhu a tady to taky byla skvělá práce. Samozřejmě nemůžu říct, jak přesný byl popis různých metod genetického inženýrství, ale autor si o tom očividně musel zjistit dost na to, aby to sám chápal, a to se vždycky cení. Spojujme příjemné s užitečným častěji a příště mi někdo vysvětlete třeba integrály na pozadí jiné skvělé detektivky. Nebudu proti.

Jediné, co mi na Pánovi ohně vadilo, je romantická zápletka. Nebudu spoileřit, ale když hlavní hrdinku co druhou kapitolu "zaplavuje touha", tak se to postupně stává dost nesnesitelné. Navíc jsem zahořklá stará panna, co nikomu nic nepřeje, takže si myslím, že by se to obešlo i bez toho. Příběh se odehrává ve velmi krátkém časovém úseku, na kterém snad nebylo nutné vytvářet tak dramatický vztah-nevztah. Série čínských thrillerů bude mít ještě pět dalších dílů, místa na nějaký relationship development bude víc než dost.

Nedávno vyšel druhý díl, Čtvrtá oběť, která stojí za koupení nejen kvůli velmi otevřenému konci Pána ohně, ale taky kvůli další krásné obálce. Doufejme, že nakladatelství HOST nebude v nejbližší době měnit grafika, ráda bych doma měla celou šestidílnou tapiserii čínských obálek.



Citace: MAY, Peter. Pán ohně. 1. vyd. Brno: Host, 2015, 437 s. Čínské thrillery. ISBN 978-80-7491-235-1.

Darren Shan - Na horizontu pekla

Darren je můj miláček a upírské miminko, které to se mnou táhne od útlého dětství. Když jsem v lednu dočetla první díl jeho "dospělácké" trilogie Město, chtěla jsem hned běžet do knihkupectví pro druhý díl. Bohužel se ukázalo, že Na horizontu pekla stojí dvakrát tolik co Procesí mrtvých, a to vysvětluje, proč nakonec recenzi na Horizont píšu až po 7 měsících. Nejsou prachy, není recenze. Sorry. Každopádně, už mám doma všechny tři krasavce, takže bude čtení, bude párty.

V druhém díle prdíme na Kapaka Raimiho a podíváme se na dalšího obyvatele Města - Ala Jeeryho. Ano, čte se to jako Alžír. Pracuje v Kardinálově Gardě, je to sirotek a vyléčený alkoholik, takže na Město docela slušňák. Jednoho dne najde v Kardinálově soukromé pitevně svou holku a Kardinál je tak štědrý, že ho nechá její vraždu osobně vyšetřovat. Což zní sice fajn, ale jakmile se o vás začne zajímat Kardinál, tak končí veškerá sranda, protože to nikdy není jen tak.

Minule jsme od Darrena dostali gangsterku, teď nám servíruje detektivku. Není to Nesbo ani Larssen, ale potěší. Zaručeně potěší. Každou kapitolu na vás vyskočí něco nečekaného, co příběh otočí o 180 stupňů. Shanovské zvraty mám strašně ráda a dlouho vás budou bavit, ale časem mi to přišlo únavné a matoucí. Vůbec by nevadilo, kdyby kniha byla o pár kapitol kratší, i když takhle to taky velkou škodu nenadělalo.

Všude tvrdí, že díly trilogie Města na sebe nenavazují, ale to není tak úplně pravda. Horizont a Procesí se odehrávají ve stejné době, jeden na pozadí druhého, a ze začátku do sebe opravdu nezasahují. Ovšem na konci Horizontu je část, která vám prostě bude připadat hrozně blbá, pokud jste nečetli Procesí, ve kterém je vysvětlena veškerá mystická podstata Města. Na Darrenovi miluju jeho vymakané pointy, ale tohle bylo tak trošku odfláknuté. Vysvětlení zhuštěné do dvou stránek vám prostě nemůže stačit, když tomu předtím musel věnovat celou jednu knihu. Čekala jsem od něj trošku lepší cross-over těch dvou dílů, protože vím, že to umí. Dlužíš mi jeden promakanej konec, Darrene!

Nejvíc se mi ovšem líbila barva hlavní postavy. Protože jsem multikulti sluníčko z Cermanovy letky, tak jsem musela neskonale ocenit, že je to černoch. Ne vážně, myslím, že jsem nikdy nečetla knihu, kde by byl hlavní hrdina černý. Není to tak trochu nefér, když je tohle etnikum tak velká část světové populace? A vzhledem k historii západních civilizací by si tu pozornost i docela zasloužili, i když by to nebyl úplně dostatečný payback. Každopádně bych ocenila víc hlavních rolí svěřených do rukou černochů, asiatů (např. Pán ohně, to bylo fajn a recenze coming soon), homosexuálů, žen, postižených (a prosím už žádné další zromantizované aspergery), židů, muslimů, transsexuálů a všeobecně všeho, co není cis white straight male. Začíná to totiž být nuda. Chci pestrost a variabilitu!

Poslední věc, kterou Darrenovi pochválím, je epilog. Krásné psycho, výborné zakončení. Aspoň v té poslední kapitole mi dopřál trochu své geniality. Díky za to, příště chci víc.

Jelikož se účastním jakési akce Čteme Darrena Shana (viz pravý okraj blogu), tak se v nejbližší době můžete těšit i na recenzi třetího a závěrečného dílu trilogie jménem Město hadů. Recenze na první díl je here a na závěr se můžete pokochat pohledem na všechny tři lásky pohromadě.

Sebastian Rainer - Mysterium tremendum

Faktem je, že netuším, jestli je Sebastian Rainer pseudonym, nebo se tak opravdu autor jmenuje.

Tuhle recenzi píšu už potřetí. Když jsem totiž knihu dočetla, měla jsem v sobě plno pocitů, které jsem nebyla schopna slušně pojmenovat nebo uchopit. Nejdřív mi ta recenze přišla trochu tvrdá, pak trochu sprostá, potom naprosto zmatená, a tak jsem mazala a mazala. Teď už to snad konečně půjde, protože jsem si uvědomila jednu věc - Mysterium je juvenilie. Na ty se prostě recenze nepíšou. Nebylo by to fér. Takže jsem se nakonec rozhodla napsat něco mezi článkem, komentářem a nekrologem.

Příběh sám o sobě není špatný. Máme tady psychedelického umělce, který se rozhodne žít heslem YOLO, jeho přítelkyni, která nechce žít YOLO, a jeho kamaráda, který chce žít s umělcovou přítelkyní. Když náš umělec přejede hlavu nějaké holce, najednou se ho snaží celá vesnice zabít, ale jeho z toho políbí múza a začne tvořit své životní dílo. Všichni budou trpět, ale vy si to náramně užijete.

Prý že Sebastian Rainer. Fotka z doby, kdy očividně frčely nagelované vlasy. 

Příběh jsem si rozdělila na tři části - hon na umělce, která zabírá tak 75% knihy a je celkem dobrá, hon umělce na ostatní, což je tak těch 20% a je celkem divná, a konec, který je úplně špatně. Vysvětlím.

Autor ve své reklamní kampani slibuje nějakou podobnost se Stephenem Kingem, a v první části příběhu se mu to i chvílemi daří. V jiných chvílích jsem však měla pocit, že to psal někdo školou povinný jako domácí úkol. Prostě občas autor naprosto jasně věděl, co chce napsat a užíval si to (a to si pak užívá i čtenář), a někdy tak úplně ne, ale napsat to musel, protože jinak by ta knížka nedávala smysl, a je to v tom textu znát. Je to škoda, stačilo by těm nepovedeným částem dát druhé, třetí čtení a pár přepisů a celý dojem z knihy mohl dopadnout úplně jinak. Takhle se člověk zmítá mezi naprosto kvalitativně nevyváženými kapitolami a dostává mořskou nemoc. Není nic neobvyklého, že autor některé části přepisuje tak dlouho, až se té původní verzi vůbec nepodobají, ale je to nutné. Budu citovat autorku, jejíž jméno jsem už dávno zapomněla, ale "první verze se hážou psům".

Druhá část začíná neznámo kde, a to mě irituje. Najednou se postavy chovají jinak, což by bylo fajn, protože nějaký ten charakterový vývoj je vždycky na místě, ale na konci se dozvíte, že jste se radovali zbytečně. Všechno je náhle strašně rychlé a divné a jiné, nejste si jistí, co se stalo a kam to povede. Tahle část by potřebovala trochu víc rozpracovat a strukturalizovat, protože pochybuju, že autorovým záměrem bylo, aby se čtenář přeskakoval stránky ve snaze zjistit, jestli mu nezapomněli do knihy svázat pár stránek. Na druhou stranu, moc se mi líbily ty snové části a mysteriózní konec. Kdyby se toho autor držel, tak by to bylo fajn, ale pak přichází...

Konec. Ten mě naštval jako čtenáře i jako pomyslného kritika. Pokud nechcete spoiler, tak nečtěte dál, ale já to říct musím. Tohle se prostě nedělá, a to hned ze dvou důvodů - zaprvé to není fér ke čtenářům, protože takové konce ve stylu "a pak se probudil" mi vždycky přijdou odbyté. Pak se jako čtenář cítím podvedena o nějakou hlubší pointu a mám pocit, že mě autor tak trochu odrbal, protože se mu už nechtělo nic lepšího vymýšlet. A za druhé se tenhle tah považuje v kreativním psaní za hrubou chybu. Ve snu totiž realita funguje úplně jinak, nelogicky, bez přirozených kauzalit. Takže autor by si mohl do příběhu nasekat plno chyb, a pak prostě napsat "ne kecám, byl to jen sen", aby to nemusel opravovat. Tohle je prostě odpouštěno jen surrealistům. Reklama sice tvrdí, že se autor inspiruje Ladislavem Klímou, ale musíme si uvědomit, že on byl filozof zabývající se solipsismem, což má svým stylem k surrealismu velmi blízko, a proto si to mohl dovolit. Neříkám, že by za to měl jít autor do vězení, ale já osobně to nevidím ráda a jako čtenáři mi to vadí.

Budu opakovat to, co jsem říkala na začátku - ten příběh opravdu není špatný, ALE rozmělňuje se a ztrácí ve špatném psaní. Tím samozřejmě nechci říct, že by autor byl špatný spisovatel, to absolutně ne. Co mu ale chybí je trpělivost a trochu té "vypsanosti". Možná kdyby ten čas a energii, co vložil do reklamy (a vy víte o čem mluvím, protože se ta mostr kampaň nedá přehlédnout), raději věnoval samotnému textu, tak bych byla spokojenější. Nepochybuju, že z něj za pár let vyleze skvělá kniha, ale mezi Mysteriem tremendem a skvělou knihou bude potřeba ještě hodně práce. Teď to není špatné, ale ještě si chvíli počkáme, než to bude opravdu dobré. A já se na to těším a tu knihu si pravděpodobně koupím (nevím, možná, uvidíme). Čichám potenciál a jdu za stopou.


Výkřik do prázdna na závěr:
Více mysteriózních thrillerů z českého prostředí prosím!